Těhotenské chutě se často stávají terčem vtipů – třeba okurky smrzlinou ve dvě ráno. U nezanedbatelného počtu lidí se ale chuť týká jílu, křídy nebo hlíny a mluví se o ní mnohem méně, protože s sebou obvykle nese větší pocit studu. Nemělo by tomu tak být. Je to opravdu stará a opravdu běžná zkušenost, jen o ní lidé stále mlčí.
V některých kulturách je pojídání jílu v těhotenství záměrnou a přijímanou praxí, někdy se spojuje s úlevou od nevolnosti, jindy s příjmem minerálů a někdy prostě s pocitem útěchy. V jiných případech jde o piku, při které se spolu s nedostatkem živin nebo hormonálními změnami objevuje chuť na nejedlé věci. O tom je opravdu dobré říct porodní asistentce nebo praktickému lékaři, místo abyste zkoušeli hádat podle příspěvku na blogu – včetně toho mého.
Můžu nabídnout upřímnost, ne lékařskou radu, k jejímuž poskytování nemám kvalifikaci. Pokud vás právě teď láká něco zemitě chutnajícího, nejste divní a nejste sami; děje se to mnohem častěji, než si lidé přiznávají. Snažím se tu věci popisovat dostatečně jasně, abyste se do jejich zkoumání mohli pustit s pořádnými informacemi, ne s vágním ujišťováním. Těhotenství už od vás vyžaduje dost i bez toho, abyste se styděli za tak běžnou chuť.
Upozornění: Tento text slouží pouze k informačním účelům a pro zájemce o danou oblast; nejde o lékařskou radu. Mé výrobky nemají certifikaci pro styk s potravinami a prodávají se ke sběratelským, výtvarným nebo smyslovým účelům. Pokud jste těhotná a máte chuť na jíl, křídu, hlínu nebo cokoli jiného, co není potravina, promluvte si prosím se svou porodní asistentkou nebo praktickým lékařem. Nekonzumaci těchto výrobků nedoporučuji a nemohu nést odpovědnost za případné nežádoucí účinky.
počet komentářů: 0