Když jsem vyrůstal, vždycky jsem si myslel, že jsem jen trochu svérázné dítě. Patlal jsem bábovičky z bláta jako každé jiné dítě, jenže na rozdíl od ostatních jsem z toho nikdy úplně nevyrostl. Pro většinu dětí je to jen špinavá hra. Pro mě to bylo něco jiného: ta struktura, vůně, zemitý pocit mokré hlíny mezi prsty a někdy i přitisknuté k rtům – prostě mi to dávalo smysl. Bylo to přirozené, dokonce uklidňující.
Když táta jednou předělával dům, podivně jsem se upnul na schnoucí omítku. Odlupoval jsem kousky, které se drolily, fascinovalo mě jejich křídové drolení, pár jsem si tajně schoval do kapsy a předstíral, že je to jen součást hraní na domácnost. Každý rodinný výlet k moři byl z téhož důvodu rájem: zrnka písku mi proklouzávala mezi prsty, křupala pod nohama a lepila se na mokrou kůži. Opravdu jsem to miloval. Nebylo to ani tak smyslové vzrušení, jako spíš pocit, že moje tělo tuhle strukturu skutečně vyhledává.
S mladší sestrou jsme tátovi ze šopy potají brávali trochu práškového cementu, když se nikdo nedíval – jen špetku sem a tam. Tehdy jsem pro nic z toho neměl název. Prostě jsem si říkal, že jsem trochu zvláštní, a nijak mi to nevadilo. Bylo to moje tiché tajemství.
Pak se mi ve třiceti všechno změnilo. Jednoho večera jsem si na Redditu pročítal příspěvky, vůbec nesouvisející s tímhle tématem, a nějak jsem narazil na vlákno o lidech, kteří jedí křídu, jíl a hlínu. Doslova mi spadla čelist. Byli i další. Lidé se stejnými nutkáními. Přečetl jsem každý komentář i každé doporučení. Najednou jsem nebyl podivín, ale patřil jsem k něčemu, čemu se říká pica, přesněji geofagie – touha po látkách zemitého původu a jejich konzumace.
Tohle pátrání mě přivedlo ke značkám jako Yummy Clays a Tierra Cravings a k různým specializovaným obchodům po celých USA, Indii a Mexiku. Objednal jsem si poprvé, a když zásilka dorazila, byl jsem upřímně v sedmém nebi. To první křupnutí, ten první suchý, zemitý kousek na jazyku – rozplakal jsem se. Bylo to, jako bych se vrátil domů.
Jenže nechat si cokoli z toho poslat do Spojeného království byla otrava: zpoždění, celní řízení, drahé doručení. A opravdu mě napadlo: proč něco takového není i tady? Ta otázka mi ležela v hlavě, dokud jsem se s tím konečně nerozhodl něco udělat.
A tak vzniklo Earthy Crunch UK, malé domácí místo pro lidi, jako jsem já – pro ty, kteří přesně vědí, jaký pocit vyvolá kousek čisté břidlice, křídy nebo jílu, a nacházejí skutečnou útěchu ve strukturách, které většina lidí tak docela nechápe. Moje cesta začala bábovičkou z bláta. Ta vaše může začít někde úplně jinde. Ať tak či onak, jste tu vítáni.
Upozornění: Tento text je určen pro informační účely a zájemce o danou zálibu. Mé produkty nemají certifikaci pro potravinářské použití a prodávají se ke sběratelským, tvůrčím či smyslovým účelům. Případná konzumace je výhradně osobním rozhodnutím a je zcela na vaše vlastní riziko. Konzumaci nepodporuji a nenesu odpovědnost za případné nepříznivé účinky.
počet komentářů: 0