Pravděpodobně jste už viděli ty bledé, práškovité malé tyčinky s označením Mexican Holy Bars nebo Tierrita de San Juan de los Lagos. Na první pohled vypadají jako jemná křída nebo jedlá hlína. Podle toho, koho se zeptáte, je to přesně to, čím jsou.
Původně vůbec nebyly určené k jídlu. Pocházejí ze San Juan de los Lagos v mexickém státě Jalisco, kde se nachází jedno z nejvýznamnějších poutních míst v zemi, bazilika Panny Marie ze San Juan. Návštěvníci si po generace odnášejí trochu místní zeminy jako požehnání nebo talisman pro štěstí. Tak vznikla tierrita de San Juan de los Lagos, „troška země ze San Juan de los Lagos“ – drobné tyčinky z posvátné půdy, které si lidé vozí domů jako špetku modlitby. Někdy později získaly druhý život, který osloví každého, kdo ocení pořádné zemitě křupavé sousto.
Mexiko má nenápadně fascinující historii geofagie, tedy pojídání země, španělsky prostě comer tierra, která se vyskytuje na venkově i ve městech. Někomu jde o chuť a texturu, o křupavé lupnutí následované jemným drobením. U jiných se pojídání hlíny pojí s dědictvím, vírou nebo léčitelstvím; mnoho těhotných žen a venkovských komunit po generace používá přírodní jíly pro jejich uzemňující a minerální vlastnosti. Když se tedy tyto bledé, práškovité svaté tyčinky z Jalisca začaly objevovat v komunitách příznivců geofagie, dávalo to dokonalý smysl: splňují všechna očekávání – jsou lehké, křídové, aromatické a jemné.
Samotný jíl vzniká ve vulkanické půdě bohaté na kaolin, přírodní bílý jíl známý svou hladkostí a čistotou. Kaolin se vyskytuje po celém světě, ale mexický kaolin často vzniká ve vulkanických nebo hydrotermálních oblastech, kde ho chemické složení půdy vybělí do jemně bílého odstínu. Právě proto tyčinky vypadají téměř nebesky – jsou bledé jako zaprášený porcelán a natolik křehké, že se krásně drolí mezi zuby.
Držet v ruce jednu z těchto tyčinek znamená zároveň držet kousek mexické historie a víry: na jedné straně posvátný předmět spojený s poutěmi a staletími zbožnosti, na druhé něco hluboce smyslového, zakořeněného v dlouhém vztahu k zemi jako k něčemu, čeho se lze dotknout i ochutnat. Pro někoho je to talisman na domácí oltář. Pro jiné jíl, který si mohou v klidu vychutnat. Obojí je v pořádku a obojí vypráví stejný příběh o tom, jak se lidé pojí s půdou pod svýma nohama.
Bílou barvu dodává konkrétně kaolin, stejný minerál, který se používá v keramice a kosmetice. Přirozeně obsahuje jen málo železa, a proto mu chybí rezavý odstín, jaký mají jiné místní jíly. Tato bledost se v mnoha kulturách, včetně té mexické, stala symbolem čistoty a prostoty. Držet v ruce Holy Bar tedy znamená držet něco, co utvářela zároveň geologie i spiritualita – přírodu očištěnou živly a posvěcenou vírou, v některých případech skutečně vychutnávanou i pro její křupavost.
Na tomto propojení je něco krásného: něco, co se kdysi vnímalo jako čistě posvátné, si našlo příznivce v komunitě, která si země váží jiným, ale příbuzným způsobem. Nejde o znevažování tradice, ale o uznání skutečného propojení víry, těla a země. Pro každého, kdo jí jíl, jsou tyto tyčinky víc než jen minerální hmota – je to sousto kultury a chvíle klidu, která působí zároveň prastarým i osobním dojmem.
Upozornění: Tento text slouží k informačním účelům a pro zájemce o dané téma. Moje produkty nejsou certifikované jako potraviny a prodávají se pro sběratelské, tvůrčí nebo smyslové účely. Případná konzumace je výhradně osobním rozhodnutím a probíhá zcela na vlastní riziko. Konzumaci nedoporučuji a nenesu odpovědnost za případné nežádoucí účinky.
počet komentářů: 0