Každého, kdo miluje křupání, už nejspíš alespoň jednou napadlo: „Nenašlo by se něco jedlého přímo na mé zahradě?“ Spojené království není první místo, které člověka napadne v souvislosti s kvalitním jedlým jílem, ale půda pod našimi holínkami je geologicky rozmanitější, než byste čekali. Než se ale pustíte do hledání lžičky, je tu opravdu důležité upozornění: ne každá půda je bezpečná a jen velmi málo jí lze považovat za jedlou.
Situace se v jednotlivých částech země výrazně liší. Jihovýchod oplývá křídou a slínovými jíly, které jsou měkké, světlé a bohaté na uhličitan vápenatý; spíš než pořádně křupou, drobí se jako křída. Ve Středozemí a severní Anglii se vyskytují těžší, železem bohaté červené jíly, které se historicky používaly v keramice. Jsou hutné a plné minerálů, rozhodně nejsou k jídlu jen tak přímo ze země. Ve Skotsku převažují ledovcové půdy a zemina bohatá na rašelinu, tmavá a houbovitá; pro zahradničení je fascinující, ale k jídlu obsahuje příliš mnoho organických látek. Wales a Cornwall mají půdy na bázi břidlice, s jemným minerálním sedimentem; jsou hezké na pohled, ale někdy v nich mohou být stopy kovů z někdejší těžby. Stručně řečeno, Británie má jílu spoustu, většina z něj ale patří do dílny, ne do úst.
Pokud vás stále zajímá, co máte pod nohama, existuje rozumný způsob, jak to prozkoumat, aniž byste cokoli ochutnávali. Půda bohatá na jíl je za mokra hladká a lepkavá a při tvarování drží tvar; světle šedá až téměř bílá obvykle značí obsah kaolinu nebo křídy, načervenalé odstíny ukazují na oxidy železa. Levná souprava na měření pH půdy vám přibližně napoví, jak na tom jste. Jíly vhodné ke konzumaci mívají pH blízké neutrálnímu, zatímco silně kyselé nebo zásadité půdy často souvisejí s průmyslovými či významnými minerálními ložisky. Skutečným rizikem je ale kontaminace, proto půdu nikdy neochutnávejte ani neolizujte, abyste zjistili, co v ní je. Zejména ve městech a u silnic se v ní může vyskytovat olovo, mikroplasty nebo průmyslové zbytky a i na venkově mohou být přítomny zemědělské chemikálie či odpad po staré těžbě. Pokud vás to opravdu zajímá, jediný způsob, jak to s jistotou zjistit, je poslat malý vysušený vzorek do laboratoře s akreditací UKAS k testování na kontaminanty. Většina laboratoří vám jasně sdělí, zda je daný materiál vhodný ke konzumaci, nebo se hodí spíš jako spodní vrstva do květináče.
Několika místům se zcela vyhněte: krajnicím a parkovištím, všem místům poblíž továren, lomů nebo železnic, zahrádkářským koloniím ošetřovaným hnojivy či pesticidy, břehům řek poblíž starých těžebních oblastí (ve Walesu a Cornwallu jsou poměrně běžné) a zahradám u starších městských domů, odkud se do okolní půdy může uvolňovat olovo. I při těch nejlepších úmyslech může získávání materiálu z kteréhokoli z těchto míst přinést víc škody než užitku, a právě proto nakupuji pouze u ověřených prodejců, kteří spolupracují s tradičními sběrači a získávají materiál z prověřených, bezpečných nalezišť v zahraničí.
Není nic špatného na tom, že vás zajímá půda pod nohama — koneckonců právě tam to všechno začíná. Je ale lepší přistupovat k ní jako ke geologické zajímavosti než jako ke svačině. Prozkoumejte ji v rukavicích a s poznámkovým blokem, ne ústy; vyfoťte si ji, něco se o ní naučte a samotné křupání přenechte jílu, který už byl řádně otestován a připraven. Až příště půjdete na procházku a uvidíte krásný kousek načervenalého jílu, klidně se jím pokochejte. Jen ho nechte tam, kde je.
Upozornění: Tento text slouží k informačním účelům a pro zájemce o tento koníček. Mé výrobky nemají certifikaci pro použití v potravinách a prodávají se ke sběratelským, výtvarným nebo smyslovým účelům. Případná konzumace je výhradně osobním rozhodnutím a je zcela na vaše vlastní riziko. Konzumaci nedoporučuji a nenesu odpovědnost za případné nežádoucí účinky.
počet komentářů: 0