Ať už s tím teprve začínáte, nebo si zásoby budujete už roky, jedna otázka se objevuje častěji než ostatní: proč je tohle tak drahé? Je to naprosto oprávněná otázka a zaslouží si víc než jen pokrčení rameny, protože za cenou se skrývá skutečná kombinace práce, logistiky a také nemalá dávka předsudků.
Nejde o produkt z masové výroby. Většina jedlého jílu se těží ručně, omývá, suší na slunci a někdy také praží nebo mele na prášek. Pak se balí v malých dávkách, často v domácích kuchyních, nikoli v továrnách. Dělají to lidé, kteří ho sami obvykle chroupají a přesně vědí, jakou strukturu a chuť zákazníci očekávají. Platíte za čas, dovednosti a péči, ne za výrobní linku.
Pak je tu doprava, která je opravdu šíleně drahá. Dostat jíl z Indie, Nigérie nebo východní Evropy až ke dveřím ve Velké Británii znamená zaplatit za sledovanou a zabezpečenou, někdy i pojištěnou mezinárodní přepravu něčeho křehkého a drobivého. Přeprava pár kilogramů z Indie může po započtení cel a palivových příplatků stát víc než samotný produkt, takže sáček za 12 liber už najednou nevypadá tak přemrštěně.
Své si ukrojí i poplatky platforem. Prodejci na Etsy, Instagramu nebo Amazonu mohou přijít o dvacet až padesát procent příjmů kvůli poplatkům za zpracování plateb, propagaci a směnu měn. A i nezávislý e-shop musí počítat s tím, že si Stripe nebo PayPal vezmou svůj podíl, k tomu se přidávají náklady na skladování a balení. Spousta prodejců se pohybuje těsně nad hranicí rentability; nikoho nedrží na hůl.
A pak je tu otázka, kterou stojí za to si poctivě položit: proč se indickým prodejcům nejčastěji vytýká, že jsou „příliš drazí“? Pořád přetrvává nespravedlivá představa, že indická práce a suroviny mají být vždycky levné. Ve skutečnosti je přeprava z Indie drahá, hygienické zpracování surového jílu vyžaduje opravdové dovednosti a indičtí prodejci často pracují v náročnějších regulačních a logistických podmínkách než jejich západní protějšky. Přitom vyrábějí něco určeného ke konzumaci v odvětví, které nepodléhá stejným regulacím jako potraviny. Proč se pohoršovat nad indickou jílovou pochoutkou za 15 liber, a ne nad pleťovou maskou za 30 liber vyrobenou z úplně stejného kaolinu? Stojí za to se nad tím zamyslet.
Tohle není jen hlína v sáčku. Je to rozmazlování, útěcha a něco osobního, stejně jako parfém nebo kvalitní čokoláda, a jako každý osobní luxus něco stojí i dobrá kvalita. Takže ano, jedlý jíl může být drahý. Je také ručně vyráběný a jeho získání dá práci. Nenechme cenové spory kazit radost z toho, že si nás tolik s chutí jen tak pojídá hlínu.
Upozornění: Tento text je určen k informativním účelům a pro zájemce o koníčky. Moje produkty nemají certifikaci pro potravinářské použití a prodávají se pro sběratelské, tvořivé nebo smyslové potěšení. Případná konzumace je výhradně osobním rozhodnutím a je zcela na vaše vlastní riziko. Konzumaci nedoporučuji a nenesu odpovědnost za žádné případné nepříznivé účinky.
počet komentářů: 0