Hliněné nádoby a úlomky z rozbitých hliněných nádob mají v kulinářských i kulturních tradicích Indie a Mexika již dlouho výjimečné místo. Terakota je tu víc než jen řemeslný výrobek – představuje spojení se zemí. V obou zemích je terakotová hlína bohatá na železo a minerály, díky nimž získává krásné odstíny sytě oranžové, pálené červené a sytě hnědé. Když se rozláme na úlomky, tyto sluncem vypálené kousky nabízejí zemitou chuť připomínající hlínu, bohatou na železo, a suché, drsné křupnutí, které mnoha milovníkům geofagie přináší hluboké uspokojení.

V Indii jsou oblasti jako Uttarpradéš, Gudžarát a Tamilnádu proslulé tradičním hrnčířským řemeslem. Místní červená a hnědá hlína se tam tvaruje a vypaluje na slunci i v otevřených ohništích. V Mexiku se ve státech jako Oaxaca a Puebla vyrábí zářivě barevná terakota z místní červené zeminy, která díky vypalování v pecích na dřevo často voní kouřem a pálenou půdou. Úlomky z těchto nádob někdy přirozeně získávají chuť jídel, která se v nich kdysi připravovala, nebo ohně, v němž se vypalovaly, takže v sobě spojují nostalgii i výraznou chuť. Ať už se jedí jako křupavé kousky, nebo se používají při rituálech, nesou v sobě podstatu země, ohně a kultury.