Jestli jste se dostali až sem, nejspíš jste do Googlu zadali „co je jedlý jíl“ a trochu pochybovačně pozvedli obočí. Nebo někdo v komentářích na TikToku zmínil „Nakumatt“, jako byste měli vědět, co to je, a teď jste tady. Tak jako tak, vítejte.
Tohle je průvodce, který bych si přála dostat na začátku. Earthy Crunch UK provozuji sama, vedle práce na plný úvazek, a v jílu, křídě a břidlici se už brodím tak dlouho, že si na většinu z nich stihnu udělat názor. A o ty se s vámi podělím.
Nejdřív krátká odpověď.
Jedlý jíl je přírodní zemina, obvykle jíl, křída nebo jemná půda, kterou lidé chroupají, žvýkají a někdy i polykají, převážně kvůli její textuře. Opravdu je to tak jednoduché. Zajímavější je až delší odpověď.
Slovo „jedlý“ toho má na bedrech opravdu hodně
Nejdřív si ujasněme to slovo. „Jedlý“ v tomto světě neznamená potravinářské kvality a rozhodně to neznamená, že někdo potvrdil, že je bezpečné ho jíst. Nic z toho, co prodávám, nemá certifikaci pro potravinářské použití. Tohle slovo používá komunita, lidé ho hledají a popisuje, co s tím lidé dělají, nikoli nějaké úřední schválení. Pokud chcete podrobnější vysvětlení, napsala jsem o tom celý článek, ale nenechte se názvem produktu přesvědčit, že prošel kontrolami, které ve skutečnosti neabsolvoval.
To, co se prodává jako jedlý jíl, bývá zpravidla jeden z několika druhů materiálu. Kaolin je měkký, světlý, křídový jíl, stejný typ, který se dříve používal v tradičních přípravcích na žaludek. Terakota a červené jíly mají rezavou barvu díky železu a bývají zemitější a hutnější. Křída technicky vzato není jíl (je to uhličitan vápenatý), ale patří do stejného světa i do stejných nákupních košíků. Spraš, převážně z Číny, je větrem navátý prach, který se rozpadá téměř na nic. A pak jsou tu vypálené a vytvarované výrobky: indické hliněné nádoby, břidlicové tužky, lisované jílové pochoutky a kolumbijské oblíbené kousky, jako je Terrón Panela.
To, jak jednotlivé druhy při chroupání působí, závisí na tom, jaké minerály obsahují a co se s nimi dělo po vykopání. Sušení na slunci, vypalování, uzení, pražení, mletí i nové tvarování – to všechno mění jejich skus. Pokud vás baví zabíhat do podrobností, tady se dozvíte víc o minerálech.
Lidé to dělají už opravdu velmi dlouho
Pojídání zeminy má odborný název: geofagie neboli geofágie. Není to trend z TikToku, který se objevil v roce 2023. Je zdokumentované po staletí, prakticky na všech obydlených kontinentech.
V Nigérii a Ghaně má kalabašská křída (zvaná také nzu) dlouhou tradici, zejména v těhotenství, a dodnes ji najdete v afrických obchodech po celém Spojeném království. V Indii se vypálený jíl z míst, jako jsou Kalkata a Paňdžáb, chroupe v podobě kousků, střepů z nádob i břidlicových tužek. V Mexiku a Střední Americe mají lisované hliněné destičky a hliněné nádoby hluboké kořeny. Na americkém Jihu má „bílá hlína“ z kaolinu v Georgii své vlastní příznivce. Těhotenské chutě na jíl a křídu se objevují ve všech těchto kulturách; psala jsem o nich samostatně.
Jíl si našel své místo i ve světě umění. Některé jíly, které prodávám, byly součástí Muzea jedlé zeminy, když zavítalo do Londýna, a pořád je to jedna z mých nejoblíbenějších událostí spojených s tímto malým podnikáním.
A pak je tu pika, která s tím souvisí, ale není to totéž. Pika je lékařský termín pro přetrvávající chutě na věci, které nejsou potravinami, a geofagie je jednou z jejích forem. Někdy souvisí s nedostatkem železa, takže pokud máte silné, přetrvávající chutě a nevíte proč, stojí za to nechat si u praktického lékaře udělat krevní test. Ne proto, že by se za to měl člověk stydět (neměl), ale protože pokud vám tělo dává najevo, že něco není v pořádku, stojí za to zjistit co. Více se dočtete v článcích Co je pika? a Co je vlastně geofagie?
Proč to tedy lidé chroupají?
Především kvůli textuře. Lidem mimo komunitu se to vysvětluje nejobtížněji, zatímco pro ty uvnitř je to naprosto samozřejmé.
Jíl nemá jen jednu texturu. Jsou tu práškovité spraše, které pokryjí celá ústa, lepkavé zeminy, které se přichytí k patru, měkké křídy skřípající mezi zuby, voskovité jíly, které jsou téměř máslově jemné, hutné druhy, které se rozplývají jako čokoláda, křupavé kousky, které se rozlomí a pak rozpustí, úlomky podobné uhlí, hrubě křupavé kousky připomínající cihlu i naprosté lamače zubů, které se dají zvládnout až po namočení. Právě předělávám hodnocení Crunch Factor z pětibodové na desetibodovou škálu, protože, upřímně, pět bodů na tohle všechno nikdy nestačilo.
Pak je tu vůně. Spoustě lidí se líbí aroma jílu stejně jako jeho křupavost – vůně petrichoru, tedy deště na suché zemi, nebo něco kouřového a praženého. Důležitý je také zvuk, a proto má ASMR s jílem na internetu vlastní zákoutí. A pro mnoho lidí je to zdroj útěchy, zvyk, rodinná tradice nebo prostá zvědavost.
U mě je na prvním místě textura a až potom vůně. Vím, že spousta z vás to má naopak. Jak to máte vy?
Tohle bych chtěla, abyste si přečetli ještě před prvním chroupnutím
Nebudu předstírat, že tohle nepředstavuje žádná rizika, protože představuje, a kdybych tvrdila opak, měli byste plné právo mi nevěřit.
Jíl pochází ze země a ta nemusí být vždy čistá. Podle místa těžby může obsahovat těžké kovy, například olovo a arsen. Vypalování zničí bakterie a parazity, což je dobře, ale těžkých kovů se nezbaví. Britská Agentura pro potravinové standardy výslovně doporučila lidem nejíst kalabašskou křídu kvůli obsahu olova, což je dobré vědět, protože se dá snadno koupit.
Jíl se také může ve střevech vázat na živiny, například železo, takže jeho pravidelná konzumace ve velkém množství může prohloubit právě ten nedostatek, který u některých lidí vyvolává chuť na jíl. Může vás také ucpat (vím, je to půvabné). A těm tvrdším druhům jsou vaše zubní výplně opravdu úplně jedno. Věřte mi, vím, o čem mluvím.
Pokud jste těhotná, nejdřív se poraďte s porodní asistentkou nebo praktickým lékařem. Pokud chroupete každý den a ve velkém množství, promluvte si také se svým praktickým lékařem. Raději přijdu o prodej, než aby někdo přehlížel něco důležitého.
Co se týče testování: u každého produktu na mém webu je uveden stav testování a tady se dozvíte, co jednotlivá označení znamenají. Většina mé nabídky je označena jako „otestováno komunitou“, což znamená, že pochází od důvěryhodného dodavatele, kterého komunita dlouhodobě a široce využívá – nikoli to, že mám v ruce laboratorní certifikát. Pokud mi dodavatel tvrdí, že něco bylo laboratorně testováno, ale certifikát jsem sama neviděla, řeknu to přesně tak. Vlastní křídu Chiltern Vale sbírám kousek od domova, peru ji, vypaluji a ručně drtím; nechala jsem ji otestovat a zveřejnila úplné výsledky. Pokud není v popisu uvedeno jinak, nepředpokládejte, že byl produkt testován na kontaminanty.
Pokud s tím začínáte, takhle bych postupovala
1. Začněte vzorkem, ne velkým balením. Obvykle balím 20 až 25 g a vzorky jsou teď mou nejprodávanější velikostí, což vám napoví, kolik lidí si to rozumně nejprve zkusí, než se k něčemu zavážou.
2. Vyberte si něco středně tvrdého. Měkkou křídu nebo křupavý jíl, který se rozplývá, ne kámen tvrdý jíl, který se musí namáčet. K těm, co lámou zuby, se propracujte postupně.
3. Nejdřív si přičichněte. Jíl by měl vonět zemitě, po dešti nebo po pražení. Pokud voní po mýdle, kadidle nebo plastu, tady se dozvíte, proč se to stává.
4. Začněte s malým kouskem. Stačí opravdu drobný kousek. Spousta lidí jíl chroupe a vyplivne, a to je naprosto v pořádku.
5. Uchovávejte ho v suchu. Jíl nasává vlhkost ze vzduchu a během vlhkého týdne se z něj stane smutná hrouda. Počasí opravdu hraje roli.
6. Nakupujte u někoho, kdo vám poskytne informace. Původ, dodavatel, stav testování, textura. Pokud jsou všechny čtyři údaje v popisu nejasné, máte tím odpověď. Podrobněji se tomu věnuji v delším průvodci bezpečným nákupem jedlého jílu na internetu.
Jedlý jíl ve Spojeném království
Najdete ho v afrických a jihoasijských obchodech s potravinami (zejména kalabašskou křídu a některé vypalované jíly, často jen s minimálním označením), u malých internetových prodejců, jako jsem já, i na velkých online tržištích. Věnovala jsem se tomu, jak to chodí ve Spojeném království, včetně toho, co můžete od jednotlivých možností čekat.
Pokud s tím začínáte, je dobré vědět, že jde o velmi úzce zaměřenou oblast, které lidé často nerozumějí. Účty bývají nahlašovány, obchody rušeny a lidé si často dávají pozor, komu se svěří. Pokud se přidáte ke skupinám a fórům, buďte tedy laskaví, diskrétní a počítejte s tím, že se na každého už aspoň jednou někdo podíval, jako by se pomátl. Zapadnete mezi nás, milovníky chroupání.
Takže co je jedlý jíl?
Je to hlína.
Je to také textura, vůně, historie, tradice a překvapivě názorově vyhraněná komunita, která se klidně celé odpoledne dohaduje, jestli je něco hrubé, nebo jen křupavé.
Začněte pomalu, ptejte se a pokud vás cokoli ohledně vašich chutí znepokojuje, promluvte si nejdřív se svým praktickým lékařem, ne se mnou.
Díky a pusu
Upozornění
Moje jílové a křídové výrobky jsou přírodní materiály. Nemají certifikaci pro potravinářské použití a neprodávám je jako potraviny, doplňky stravy ani léčiva ani je přímo nedoporučuji ke konzumaci. Vím, že mnoho lidí z komunity zabývající se pikou a geofagií jíl a křídu chroupe, žvýká, vyplivuje nebo polyká. Pokud to děláte, je to zcela vaše rozhodnutí a činíte tak na vlastní riziko. Nepředpokládejte, že byl jakýkoli produkt testován na kontaminanty, pokud to není výslovně uvedeno v jeho popisu. Tento článek obsahuje obecné informace vycházející z mého vlastního výzkumu a zkušeností, nikoli lékařské rady; nejsem lékařka ani nutriční specialistka. Pokud jste těhotná nebo máte jakékoli obavy ohledně piky, geofagie či pojídání nepotravinových materiálů, obraťte se na praktického lékaře nebo jiného kvalifikovaného zdravotníka.
počet komentářů: 0